Stránky o všem možným..........

První zmínky o aktivitě zdejší komunity Skins nacházíme ve složkách StB. Jsou datovány rokem 1985. Již krátce poté se o popularizaci začala starat dnes již "legendární" skupina Orlík nebo Hubert Macháně. Orlík stavěl své texty na husitské době a reprezentoval spolky jako Jednotu Kalicha. Situace se poněkud změnila po roce 1990, kdy byla zbořena hranice východního bloku. Tehdy se vyrojilo mnoho nových kapel, které už zpívali extrémně rasistické, fašistické a nacionálně socialistické texty. Nepříklad kapely Excalibur, Buldok, Nord atd. Skinheadství do naší republiky přicházelo spíše z Německa než z Anglie a tak není divu že zde bylo k vidění málo klasických Skinheads.V roce 1994 dochází k velmi výrazné změně. Do Plzně byl svolán meeting na Bílou horu. Zúčastnilo se ho přibližně 1000 domácích neofašistů, neonacistů a nacionalistů. Následujícího léta byla obdobná akce pořádána ve stejném regionu u Kozolup, ovšem s tím rozdílem že účastníky byly i holé lebky ze zahraničí. Toto datum je pro nás výrazným mezníkem. O Plzni se také od této doby hovoří jako o centru skin-dění u nás.Velkou zásluhu má na tom její poloha blízko německých hranic.
Po "Bílé hoře" se skupiny začínají organizovat. Výraznou roli sehrála (a dosud hraje) zahraniční "podpora". Zdejším vysokým "činitelům" bylo předáno know-how spolu s nemalými finančními obnosy. Součastně se shlukováním šlo ruku v ruce i rozdělení zdejšího osazenstva. Mezi prvními bylo seskupení Bedford (jméno bylo odvozeno od zakladatele amerického vzoru - Ku-Klux-Klanu). Nyní se ale přejmenovalo na Vlasteneckou ligu, kterážto zajisté nemá s nacismem a fašismem nic společného, vyměnila ho totiž za nacionalismus. Přiklání se k vlastenectví, husitství apod. Jako symbol používají českou vlajku, někdy také kalich. Za cíle si kladou očištění českého národa od veškeré "verbeže" a od zhoubných nacistických ideologií. Další odnože jako Fašos, Naziskins či Bohemia Hammer Skins se již neobtěžují svou identitu skrývat pod přijatelnou slupkou. Bohemia Hammer Skins jsou navíc napojeny na mezinárodní organizaci Blood and Honour sdružující neonacistická hnutí celé Evropy a díky tomu jsou také otevřeny podpůrné kohouty, kterými přitékají tolik potřebné finance pro propagaci a zajištění struktury v chodu.
Dát o sobě vědět je snad jedním z nejdůležitějších úkolů. K tomuto účelu slouží právě různá setkání, většinou u příležitosti koncertů neonacistických a ultranacionalistických hudebních skupin. Další formou můžou být také různé ziny. Tvrdé jádro hnutí dnes čítá více jak 600 osob, počet aktivních sympatizantů se odhaduje na 3500 osob. Tito sympatizanté se většinou rekrutují z řád žáků základních škol, učilišť, méně pak ze středních škol a ojediněle ze škol vysokých - ti ale sedí na vrcholu pyramidy a nejsou to již jen adolescentní puberťáci skrývající své komplexy v partě. Zajímavostí může být, že skiny souhlasí téměř pětina českého národa. Jejich podporu si získali hlásáním antisemitismu, bojem proti drogám, fyzickými útoky na Romy, cizince a na příslušníky anarchistického hnutí. Pravicový kult skinheads zaznamenává v poslední době rozmach a vysoký přírůstek sympatizantů od 10-18 let (tzv. Kinderskins) a od 18 let výš. Pro "pravičáky" je největší hřích míšení ras (bílé rasy s jinou) a "nejdrsnější" z nich pak hovoří o vyvolání tzv. Rascist Holly War (rasové svaté válce, známá také ve zkratce jako RAHOWA) která rozhodne o přežití bílé rasy. Otevřené nepřátelství vůči lidem s jinou barvou pleti bývá hlavně zapříčiněno z nenávisti k přistěhovalcům, kteří údajně lidem berou práci.......
V Čechách jsou ale i skinheads, kteří se hlasí k tradičním skinheads. Jsou jimi zejména Oi! skins pohybující kolem kapel jakými jsou např. Operace Artaban, Pilsen Oiquell, FistbOi!s či Jedna krev. Jsou tvrdě proti fašismu, zastávají myšlenku Punk & Skins Unity, jsou vlastenecky založení a apolitičtí. Mezi českou mláděží se vyskytuje i mnoho symaptizantů, kteří sdílí názory apolitických skins, i když se v hnutí přímo neangažují. Dále pak zde můžete vidět Sharps a menší míře i Redskins.

Hudba
Teds měli rock'n roll - nazývaný některými americkými duchovními ďáblovou hudbou. Mods měli soul a beatovou hudbu. Pro začínající Skinheads bylo nutné získat svou hudební identitu. Učinili to přijetím jamajské hudby, kterou černí z jihovýchodního Londýna přivezli ze své domoviny. Tato hudba byla populární mezi Rude boys. Na Jamajce vznikl nový hudební styl odlišný od jazzového rytmu a bluesové hudby Severní Ameriky. Tato hudba má neustále se opakující jednoduchý tep. Byla známá jako SKA a při jejím vzniku stál dnes už bohužel zesnulý Lauren Aitken. Společně s reggae se tato hudba hrála většinou reprodukovaně, málokdy živě. Bílá mládež se připojila k černým, kteří byli fandy této hudby. Reggae byla hudbou chudáka a její náměty byly získány v ghettech. Živý, nervózní rytmus v reggae byl skiny rychle přijat, čemuž velkou mírou dopomohl známý Judge Dread, který jako první běloch v Anglii začal hrát černou muziku. Někde mezi dvěma frakcemi se objevily skupiny Madness, The Specials a The Selecter na deskách společnosti 2-Tone Music. Madness byla dobrá taneční skupina, která hrála staré ska a rocksteady. "Fuck art - let's dance" - to bylo nejen jejich heslo, ale možná nejlepší způsob, jak popsat pocity většiny těchto nových skupin. Byl to revival hudby ska. Obzvlášť Madness měli zpočátku velikou návštěvnost skins, ale hudební kritika nedokázala ze svých názorů vyloučit politiku. Vyzdvihla skutečnost,že někteří skins na představeních byli členové ultra pravicového Britského hnutí a označilo Madness za fašisty. Jedinou cestou, jak to napravit bylo vyloučit jejich fanoušky z řad skinheads, což učinili. Odlišnou hudbou z počátku návratu, více punkově orientovanou, představoval Jimmy Pursey a Sham 69. Jeho výkřiky "Skinheads jsou zpátky" mu zajistily publikum z řad skins. Po vážných potížích na vystoupeních Sham 69 také odmítli své následovatele.
Vyřazení skins věnovali svou přízeň jiným skupinám: Screwdriver (někdo tvrdí že jo někdo, že ne), Cockney Rejects, Angelic Upstarts, Cock Sparrer, Bad Manners. Tyto skupiny buď hrály, i když se publikum pralo, nebo jako v případě zpěváka Bad Manners vyrazili mezi rvoucí se publikum a rozdělili dav sami.
O této tvrdé, rychlé a nemelodické punkové hudbě se říkalo, že je hudbou skins. Říkali jí "Oi!" hudba. Vzniklo hodně kapel jako Blitz, Angelic Upstarts, Infa Riot, Sham 69, The 4 Skins, The Business.

Fotbal
Skini se vášnivě zajímají o kopanou. Zvyšující se komercionalizace této hry zatemnila její původ jako hry pracující třídy a pomohla vytvořit situaci, kdy se násilí stalo v kopané obecným. Kluby zažívaly toto násilí od počátku 60. let. Zlepšené finanční poměry pracující mládeže v 60. letech umožnili vytvoření velkých skupin pohyblivých fanoušků. Na chování fanoušků reagovaly fotbalové kluby zvýšeným dohledem nad nimi a jejich soustřeďování do oddělených částí hlediště. Byly postaveny speciální ohrady s ostnatými dráty. Fotbal byl hlavní událostí týdne. Nabízel všechno vzrušení, možnost ukázat fanatickou loyalitu "tvému klubu", dokázat svoji tvrdost. Střety s policií a fanoušky protivníka, účast při rituálním zpěvu, skandování na zeleném trávníku společně s možností opití se a bláznit, poskytly jistý pocit moci a vzrušení, které normálně pracující mládež nemá.
Poněvadž fotbal byl chápán jako bitva, bylo přirozené použití zbraní. I když někteří skini tvrdili, že jsou tak tvrdí, že žádné zbraně nepotřebují a neexistovalo žádné standardní vybavení zbraněmi (např. břitvy u teddies či řetězy od kol u "grebes"), používaly na fotbale a při jiných příležitostech různé zbraně. Zpočátku to byly okované špice pracovních bot, které dokázaly spolehlivě vyřadit protivníka. Policie to brzy zakázala (jako útočnou zbraň), hlavně v případech, kdy na špičkách bot byly kovové hroty. Tak zvaná Millwallská cihla byl novinový papír, který se tak dlouho skládal a stlačoval, že vytvořil obušek. Kovový hřeben se zašpičatělou rukojetí je další příklad, jak vyrobit zbraň, která hned nevzbudí podezření policie. Kovem ozdobené řemínky od hodinek, naostřené mince, hvězdy Kung-Fu se spilovanými hranami také patřili do této kategorie. V roce 1969 byla epidemie vrhání šipek, cepy na rýži, které se nesměly brát na fotbal. Sloužili při pouličních rvačkách spolěčně s žiletkami sevřenými mezi prsty nebo vsazenými do podrážky bot. Pro uschování zbraní byly do obleků všívány tajné kapsy.

Crew
Skins hlavně chránili své vlastní teritorium. Každý skin gang - nazývaný posádka (crew) měl svoje vlastní území, které bránil proti jiným skins a ostatním gangům. Bitky mezi skins vznikaly většinou porušením teritoria posádky. Některé posádky, například z velkých paneláků měly až 200 členů.
Způsob dopravy na rozdíl od mods nebo rockerů nebyl podstatnou částí kultu. Existovali sice skins na skútrech nebo jezdili v autech (Ford Cortina nebo Transit), ale příjemný způsob dopravy byla veřejná doprava. Posádka byla původně mužská skupina jako každý jiný městský gang, ale postupně se na scéně objevily i dívky. Protože dívky směly být prohledávány pouze policistkami a těch bylo méně, než policistů, staly se užitečnými přenašečkami zbraní.Oblečení dívek bylo stejné jako u mužů. Nelze tedy rozlišit dívky od chlapců. Většina dívek nosila tříčtvrteční bundy přes minisukně a síťované punčochy. Střih vlasů byl číslo 2 nebo 3 s třepením dokola. Některé měly dlouhé rovné vlasy. Kombinace síťových punčocháčů, krátkých sukní a krátkých vlasů vytvářela dojem, který byl pro pozorovalete ohromující.